Na slovíčko v Levandulové komnatě | Rozhovor s blogerkou Ellí




Zdravím všechny v tento mrazivý podvečer. V končinách, kde bydlím, poprvé začalo sněžit, tudíž je venku zajímavá podívaná. Ačkoliv sněžná pokrývka vypadá  celkem romanticky, vůbec se mi zítra nechce vystrčit nos ven. Ale co, pojďme si zpestřit večer rozhovorem!

•○•○•○•○•

Na začátek o sobě něco Ellí prozradí:

Mé jméno je Eliška, v blogosvětě (ve kterém se pohybuji něco málo přes rok) užívám přezdívky Ellí. Je to vlastně jen zkomolenina mého jména, která stejnak komolí kde kdo. Po opatrném začátku, kdy jsem moc nevěděla jak tato sféra internetových pisálků doopravdy funguje a neměla jsem moc nápadů na články, ani moc čtenářů, jsem se nyní snad konečně vyladila na správnou vlnu a psaní na blog se stalo mým skutečným koníčkem. Není to však jediná záliba, které často a ráda věnuji svůj volný čas (kreslení, sport všeho druhu - zejména kolo, in-line i lední brusle, plavání, lyžování, jízda na koni, procházky..., sbírání autogramů, Postcrossing, čtení, hudba, filmy a v neposlední řadě samozřejmě také moji přátele a rodina - není nad příjemně strávený čas s lidmi, které mám ráda :) ). Jsem velký snílek, který se často pouští do všeho po hlavě, aniž by uvážil skutečné důsledky. Mám své vlastní představy o životě a sny a plány, ve které skutečně věřím navzdory jejich nereálnosti. To by o mně ve zkratce snad stačilo :).

Její blog najdete zde.


1. Jaké pocity jsi měla po založení blogu, a jaké máš teď, když je tvůj blog navštěvovaný čtenáři?

Mé pocity jsou rozhodně velmi odlišné. Když jsem začínala, můj blog nečetl téměř nikdo. Vyloženě jsem oslavovala, když se u článku objevil třeba jen jediný komentář! Tehdy jsem neměla s blogosvětem absolutně žádné zkušenosti. Vlastně jsem předtím ani moc blogů nečetla, o tuto internetovou oblast jsem se nezajímala. Neměla jsem zrovna moc nápadů na články – psala jsem málo a nepravidelně. Toto se zlomilo až letos v zimě. Začala jsem psát více, navštěvovala ostatní blogy a komentovala. Moje návštěvnost se zvyšovala stále víc a víc. Musím říct, že je rozhodně strašně povzbudivé, když nacházíš pod článkem tolik milých komentářů a víš, že tvoje práce má smysl, protože ji lidé ocení. Na druhou stranu to vnímám i jako jistou zodpovědnost a o to víc si dávám na článcích záležet. :-)

2. Chodíš do nějakého výtvarného kroužku? Jak hodnotíš svoje kresby? Hledíš na ně optimisticky nebo skepticky?

Ano, navštěvuji ZUŠ. Chodím tam vždy jednou týdně. Myslím, že letos to bude už čtvrtý rok. :-)
Své kresby se snažím hodnotit objektivně, ale ne vždy se mi to daří. Někdy mám pocit, že je všechno úplně špatně, nic mi nejde a mám chuť výkres roztrhat na kusy :D… Na druhou stranu se ale občas i zadaří a pocit dobře odvedené, dokončené práce za ty nervy snad i stojí. :-)

3. Který ze sportů, jež jsi uvedla mezi své zájmy, máš nejraději? Proč mu případně dáváš přednost?

To je opravdu těžké, zvolit jen jeden jediný sport. Já se obecně ráda hýbu, a proto vítám téměř každou sportovní aktivitu. Kdybych ale vyloženě musela vybrat, asi bych řekla bruslení – a to jak in-line, tak i to na ledě. Sama nevím, proč mě tak baví… Jednoho dne mě to zkrátka chytlo a už nepustilo. :-)

4. Postcrossing - zábavná a zajímavá činnost. Kde jsi tuto možnost posílat pohlednice lidem různě po světě objevila?

Vidíš, za to vlastně také vděčím blogu! ….Všechno začalo tím, že mě napadlo zkusit si najít někoho na dopisování. Myslím někoho ze zahraničí – chtěla jsem si hlavně procvičit angličtinu a právě tohle mi připadalo jako skvělý způsob.
Hledala jsem ale někoho, kdo by stejně jako já preferoval posílání klasických dopisů. Prostě ten starý dobrý pocit, když vytáhneš obálku ze schránky a nemůžeš se dočkat, až zjistíš, co se ukrývá uvnitř. Najít někoho takového bylo ale až nečekaně těžké. Projela jsem nespočet stránek s databázemi lidí se zájmem o dopisování, stále se mi nikdo ale nezdál dost dobrý. Ti lidé mi prostě nebyli sympatičtí, nevěděla jsem, o čem bych jim měla psát… A pak jsem jednoho dne prohlížela odkazy na články v nějaké skupině na Facebooku a uviděla jeden týkající se právě Postcrossingu. Klikla jsem na odkaz a už to bylo.

úkol č.1 – Vyfoť nejhezčí pohlednici, která ti přišla.

Musím říct, že to byl opravdu těžký výběr, ale nakonec jsem zvolila tuto modrou čičinu, která ke mně přicestovala z Ruska. :-)

5. Jak dlouho jezdíš na koni? Jak vnímáš pohyby koně pod sebou? 

Já už vlastně nejezdím. Bohužel, je to velmi nákladný koníček, a tak právě finance byly jedním z důvodů, proč jsem musela s ježděním přestat. Konečné rozhodnutí však přišlo teprve tehdy, když se zrušil jezdecký klub, do kterého jsem docházela. Faktem ale je, že mi koně chybí a doufám, že se k nim jednou budu moci vrátit. Každému, kdo má tu možnost, bych „rajtění“ jen a jen doporučila.

6. Kolik autogramů máš již nasbíráno? Který z nich považuješ za nejcennější?

Víš, že jsem to musela jít spočítat? :)) V tuto chvíli jich mám přesně 41. Je to docela velké číslo, když se nad tím zamyslíš. Mně samotné to už ani nepřijde, ale před rokem, když jsem se sbíráním začínala, by se mi o něčem takovém ani nesnilo :-). Největší hodnotu pro mě v tuto chvíli má asi věnovaný autogram od americké herečky Rachelle Lefevre.

úkol č.2 – Popiš nejzajímavější situaci, kdy a jaký jsi získávala autogram.

Nejzajímavější? Tak to vím úplně přesně.
Není žádným tajemstvím, že jsem velká fanynka Twilight ságy. Dnes už mě to možná nebere tak, jako dřív, ale stále se na ty filmy ráda znovu podívám :-). Právě Kristen Stewart je tedy jednou z mých nejoblíbenějších zahraničních hereček. Získat její pravý autogram je prakticky nemožné, z agentury ale aspoň občas posílají tzv. PP, tedy fotku s natištěným podpisem. Řekla jsem si, že zkusím štěstí. Svojí žádost jsem posílala někdy na podzim a jak tak běžel čas, myslela jsem si, že už mi asi odpověď nepřijde. A pak… Přišla jsem ke schránce a on tam byl – autogram! To nejdůležitější ale je, že mi přišel v den Kristeniných narozenin! Chápeš to vůbec? Taková náhoda! A nebo to nebyla náhoda, ale něco jako osud? :-) 

7. Jaký je tvůj největší sen, jež bys chtěla, aby se splnil? Myslíš, že má reálnou šanci?

Můj největší sen? Mám spoustu snů – bláznivých, neuskutečnitelných i docela obyčejných. Některé z nich se už dokonce i splnily, ale ten úplně největší sen je pro mě asi stát se herečkou. Od malička jsem věděla, co chci dělat. Prkna, která znamenají svět mě vždycky přitahovala jako magnet a já bych se na ně jednou opravdu chtěla postavit a stát se herečkou, kterou lidé znají, která dostává dobré role.
Jestli je to reálné? Myslím si, že ano. Nakonec, proč by nebylo? Jsem přesvědčená, že pokud se budu opravdu snažit, pracovat na sobě a dostane se mi k tomu kapka štěstí, existuje šance, že by se to jednoho dne doopravdy mohlo podařit. Aspoň doufám…

8. Projevuje se tvoje „snílkovství“ v denním životě? Je spíš překážkou nebo zjednodušením? 

Občas se mi stává, že se přes den prostě jen tak zahloubám do svých myšlenek a jsem tak trochu mimo. Jinak bych tuto vlastnost ale jako překážku moc neviděla. Možná spíš naopak. Někdo se nudí, stěžuje si, že nemá co na práci… A já? Mně docela stačí si odběhnout do svého vlastního světa a dokážu se tak docela dobře zabavit na dobu dlouhou jak jen budeš chtít!

9. Který film jsi naposledy viděla a napsala na něj recenzi? Proč ses na něj dívala, a jaký je na něj tvůj názor?

Poslední film, který jsem recenzovala byl Everest (mimochodem doporučuji ke shlédnutí!). Snímek je postaven na skutečných událostech a mapuje jednu z nejtragičtějších výprav na Mt. Everest. Nejvíce mě asi zlákalo prostředí filmu. Mám ráda přírodu a hory, obzvlášť ty vysoké, mě vždycky fascinovaly.
Byl to pro mě hodně silný film. Ačkoliv se mi ze začátku zdálo, že mě osudy horolezců nechají klidnou, v druhé půlce filmu se emoce rozpumpovaly na plné obrátky. Na můj vkus tam mohlo být o něco více panoramatických záběrů na hory, ale to je asi jediné, co bych vytkla.

10. Jakým způsobem nejraději trávíš volný čas mezi přáteli?

Vlastně ani moc nevím, jak na tuto otázku odpovědět. Je asi jedno, co zrovna děláme, pokaždé je u toho skvělá zábava. Ať už jdeme ven, někam si posedět, nebo třeba vyrazíme na nějakou akci… 

11. O čem nejraději na svém blogu píšeš? Máš nějaké oblíbené téma?

Tohle asi nemám úplně jednoznačně určené, spíš záleží na momentální náladě. Většinou mi ale radost dělá psaní všech článků bez rozdílu, jinak bych tu teď přece nebyla.

•○•○•○•○•

Wau! Moc děkuju Ellí za úžasné a milé odpovědi, které mne vážně potěšily! Zjistila jsem, že máme spoustu společných věcí, což je více než sympatické. Přeji ti všechno dobré, ať se jedná o blog nebo o tvůj život. Ať se ti tvůj sen splní! :-)

Doufám, že se vám rozhovor s Ellí také líbil!

2 komentáře:

  1. Děkuju mockrát za zveřejnění rozhovoru, bylo moc milé s tebou takto spolupracovat :).
    I tobě přeji jen to dobré, a kdyby si měla v budoucnu v plánu nějaký projekt, neváhej mě kontaktovat - ráda se opět zapojím :)).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec není za co :) Určitě s tebou budu počítat, až vymyslím něco dalšího! :)

      Vymazat

Děkuji za pár písmenek!

Používá technologii služby Blogger.