Toulky minulostí #1

9:29


Zdrávas! Přeji krásného požehnání do všeobjímající náruče horkého léta.  Nevím, jak vy, ale moje přeteplené tělo umírá, vůbec bych se nedivila, kdybych si naměřila horečku! Ble, ble. Motá se mi kebule na všechny strany, že pomalu netuším, kde je levá, a kde pravá strana. Normálně, já jsem na tom hůř, jak lecjaký opilec ve čtyři ráno! To jsou mi stavy, fakt. Na  to, abych došla k nejbližšímu rybníku nemám síly, a když už, tak bych si lehla a s radostí se utopila. Amen.
•○•○•○•○•
Často přemýšlím o tom, že by nebylo na škodu prohrabávat se ve starých věcech. Po babičce, mámě či v čemkoli, k čemuž máte možnost se dostat. Každá věc píše svoji historii a je něčím zajímavá, i kdyby mělo jít jen o kus prošlapaného koberce! Ten pocit, že to před vámi někdo vlastnil, užíval ke svému prospěchu, je naprosto odrovnávající! Mnohdy se doma skrývají neoceněné poklady, o jejichž existenci vůbec netušíte! 
Střešní půda bývá místem, na němž se nachází spoustu zajímavých starožitností. Každý si pod slovem půda určitě představí temné a zaprášené místo plné chlupatých a nohatých pavouků, kteří nadělají tisíce pavučin z tenkých vláken, ale v určité chvíli se jeví v odlišném světle. Naše půda připomíná velký střešní byt, akorát děravý, plný slámy a temný jako kobka v podzemí. Pozdě v noci slýchávám dunivé kroky i zvláštní vrčení až křik. Dřív jsem tyto zvuky přisuzovala čičinám a jejich lovení hrabavých a otravných myšek, ale od té doby, co s nimi děda nadobro skoncoval, naslouchám neznámému harašení mezi půdním harampádím poněkud obezřetně. Jeden nikdy neví...
Nedávno mi pod ruky přišel koš plný starých knih, které jedna paní vyhrabala právě kdesi na půdě a rozhodla se se zbytečnostmi rychle zatočit. Protože je o mně po vesnici známo, že patřím mezi maniaky přes knížky, podstrčila koš dědovi se slovy dělejte si s tím, co chcete. A tak ošuntělé knihy přešly do mého vlastnictví. Většinu z nich jsem nikdy neviděla, ale přece jen se mi podařilo vytáhnout dva kousky, které mi přinesly radost. Nejvíce jsem nadšená z knihy Jana Eyrová od Charlotte Brontëové, ale druhý titul Lesk a bída kurtizán není o nic horší!


Jana Eyrová
Už pár let si říkám, že se vrhnu na knihy od sester Brontëových, však na ně během druháku na gymplu přišla řeč a já za to byla nesmírně ráda, ale nikdy nejsem schopna dokopat se k výběru jedné knihy, natož začít číst. Náhodné získání knihy Jana Eyrová přišlo jako déšť z nebe na vyprahlou zem. Toto vydání z roku 1968 z nakladatelství Mladá fronta má trochu větší rozměry než je typická kniha. Vazba není viditelně poškozená, spíš získala nádech zastaralosti, všechno odnesl přebal, který je spíš sem tam natrhlý při krajích. Nejraději bych se dostala ještě starším vydáním, leč nepřichází ta možnost. Obzvláště by mne lákalo nahlédnout do anglických starých originálů, které mívají úžasné vzorování a zlacené nápisy s pořádně  tvrdou vazbou.





Lesk a bída kurtizán
Co jsem koukala, tak spoustu těch starších knih má jednobarevnou obálku a na hřbetě je vyveden název a autor zlatým písmem. Tato kniha indisponuje i jakousi čmáranici v podobě nahé ženštiny. Když kurtizány, tak kurtizány. Nevím jistě, jestli budu knihu číst, v dohledné době určitě ne, nepopíraje fakt, že mi doma v poličkách leží skoro 30 knížek z knihovny, kterých se, bůh ví proč, nemůžu zbavit ani zmenšit množství. Honoré de Balzac zrovna nepatří mezi ty starší autory, které bych četla. Ono ruku na srdce, patří mezi doporučenou četbu ze školních lavic, tudíž člověka zrovna neláká... Ale když se tak shůry objevil, možná na něj řada taky přijde...





Mohlo by se líbit

0 komentářů

Děkuji za pár písmenek!

ODEBÍREJ NOVINKY

Ať ti neunikne žádný příspěvěk na blogu!

Facebook

Čtecí výzva 2017

2017 Reading Challenge

2017 Reading Challenge
Pavla has read 4 books toward her goal of 100 books.
hide

Ikonka