Sdílníček: Co mi knihy přinášejí?

Levandulová komnata nemá být blog jen o knížkách, informacích o nich, recenzích a podobně, ale i o mém životě, který je místy depresivní, jindy šílený či zábavný. Proto zakládám novou rubriku s názvem Sdílníček. Nechci zde uvádět info o pravidelnosti, články budou přicházet podle situací a událostí ve všedních dnech, či prostě a jednoduše podle míry a dávky nápadů. Chci se s vámi podělit o myšlenkové pochody, jež mi mnohdy rotují v hlavě a zavařují kolečka na nejvyšší stupně únosnosti. Občas mám pocit, že jsem trochu mimo a nezapadám mezi lidi, ale co, tu stabilitu dokonalých lidí musí sem tam narušovat magor jako jsem já! Většinou to, co o sobě píšu, na hlas nikdy neříkám. Nevím, čím to je, ale sdělování pocitů mi jde snáze formou písmenek. Nejspíš je to tím, že si mohu vše v klidu promyslet a jen tak nestřelím do oběhu věty, jichž bych mohla později litovat. No, přejděme k prvnímu sdílníčkovému zápisu...

•○•○•○•○•

Ačkoliv bylo na začátku řečeno, že nechci písat pouze o knihách, je tento článek zaměřen na knihy, i když ne přímo doslova. Knihy hrají v mém životě velkou, nutno říci, že dosti zásadní roli. Vyvolávají ve mně spoustu emocí, myšlenek a inspirací. A tak se sama sebe ptám: Co mi knihy přinášejí?

KLID

Připlouvají chvíle na rozbouřených vlnách, kdy potřebuji vypnout a přesunout se do jiné dimenze daleko od ruchu a rušivých elementů přicházejících z vnějšího světa. Někam, kde neexistuje svět tam venku, ale ten uzavřený v mé mysli. Klid hledám v samotě, schována v pokoji za stránkami i mezi řádky.
Co si vůbec pod tímto slovem představuji? Před očima mi naskakuje nadměrné množství přirovnání či situací, které toto slovo vystihují. Představuji si zelenkavé místo v přírodě, lehce podobné ráji, zvukot a bublání potůčku, trililkování barevných ptáčků i louku posetou hlavičkami barevných květin, kde ležím v lechtavé trávě a oddávám se příběhu v knize...
Občas mám pocit, že se mé nitro bouří, rozpoutává válku, ale při tom hledá mír, který objevuji jen ve vymyšlených životech knižních hrdinů. Dávají mi naději a pocit, že existují různí lidé a různé linie osudu, s nimiž se perou podle svého. Klid je těžko hledaný aspekt, ale vždycky někde je a čeká na využití.

INSPIRACI

V knížkách nacházím rozličné myšlenky, zajímavé nápady či odlišné povahy. Přinášejí mi inspiraci do života a napomáhají překonat peripetie nebo vyřešit cestu slepou uličkou. V některých chvílích člověk netuší, jak se zachovat, třeba já si vybavím podobný knižní případ, podle kterého se někdy snažím objevit to nejlepší východisko.
Inspirace přichází hlavně do umělecké sféry. Ať už je to kreslení, kde na papír ztvárňuji knižní postavy nebo momenty, jimiž procházejí; i hudba, s níž si spojuji knihu, při které si určité písničky pouštím nebo samotné psaní příběhů a povídek. Když mne opustí múza a polibkem mi nepředává nápady, knížky krizové stavy jistí.

FANTAZII

Inspirace a fantazie spolu úzce souvisí, dá se říci, že bez sebe jen horko těžko přežívají. A tak je to i se mnou. Bez snění by nebylo ideí a představ, lidé by ztratili veškeré iluze, jež jim poskytují hledané jistoty, v běžném životě postrádané a těžko přístupné.
Každý knižní příběh dokáže ve čtenáři vzbudit pocity, ať kladné či záporné. Nicméně jsou to právě ty životní události na stránkách knih, které ve mne dokážou vyvolat touhu po podobných zážitcích. Na základě sympatických chvil si před usnutím představuji sebe samu coby hlavní hrdinku románu, v mysli modeluji a upravuji  okamžiky, jež mne nějakých způsobem zasáhly a přinutily nad nimi dumat, či mi pomáhají v tvorbě imaginárního super muže, jejej,...

NADĚJI

Máte taky někdy ten srdcervoucí, rány zasazující a trhavý pocit samoty? Já často. Ačkoliv na téhle už dosti "nepovedené" planetě žijí miliardy lidí, mívám dojem, že pobývám na vylidněném místě, kde veškerý čas vyplňuje děsivá atmosféra mrtvolného ticha s nepatrnou ozvěnou hlasů v mysli. Ach, samozřejmě nechci předávat depresivní emoce, avšak jinak, než písmeny svoje nitro těžko vyjádřím... Ale co má splín, krize, deprese - vyjádřete si to, jakým slovem chcete - společného s nadějí? Povznášejícím a povzbuzujícím slovíčkem? V knihách nacházím příběhy, jež dokážou onu naději dodat. Když nemohu najít žádný záchytný bod, který by mne vyvedl z šera, opírám se  krásné vysněné příběhy hrdinů, jež mi dokáží dodat potřebnou kuráž, chuť do života, i sílu pokračovat dál... Naděje vždycky existuje...

VĚDOMOSTI

Před pár lety jsem byla naprostým ignorantem knih, školy, a celkově celého světa. Vlastně si vůbec nevybavuji nic, co by mne v tu dobu bavilo, nějakým způsobem zajímalo. Pak jsem však přišla na chuť historickým romantickým knížkám, což brzy vzalo rychlý spád. Od té doby se postupně formoval můj zájem o historii, zejména o středověk a 19. století Anglie. Knihy mi nedaly jen zážitek, ale i přinesly koníček a zájem, který se za ta léta prohloubil a táhne mne stále více hlouběji do svého středu. Dějiny světa jsou plné osudových okamžiků, životních příběhů lidí jako jsme my, i když žili v jiné době, jiné společnosti, i nešťastných příběhů, bitev, které se nesly ve znamení mnoha zmařených životů, a právě to mne lehce přitáhne k sobě a nepustí. Znám spoustu lidí, co historii považují za bezcennou, proč se zajímat o minulost, když jsou v přítomnosti, ale to je to, z čeho se můžeme inspirovat a vyvarovat se případným chybám, jichž se naši předci dopustili...

Okamžiky minulé však nejsou jediným vědomostním aspektem, který mi knihy přinášejí. Často se mezi řádky dozvídám tolik zajímavostí, které jsem neznala, čímž si rozšiřuji všeobecný rozhled. Knihy jsou vážně výhodné v mnoha oblastech 

POSLÁNÍ

Knihy jsou životním naplněním, vodou, bez níž bych se neobešla, vzduchem, bez něhož bych nemohla dýchat. Občas si přijdu jako závislák, který by se měl léčit. Bez knih bych nemohla existovat, ale jen trpěla na této planetě. Jsou skutečností, která mne pohání vpřed a dává mi určité poslání do budoucna... A varování pro knihovnice! Nepouštějte mne do knihovny, protože ji po každé celou vyberu (samozřejmě metaforicky).