Vzpomínky jsou ošemetné, zvlášť když nejsou vaše...

Co když se v přítomnosti ozvou ozvěny minulosti, které přichází s přílivem a zase s odlivem odchází jako by tu nikdy nebyly, nebo se nepatrně objevily a nezbyla po nich téměř žádná připomínka, ale pouze několik slov zanechaných na papíře? 

Úspěšná spisovatelka Carrie McClellandová pracuje na novém románu, který se zabývá jakobitským povstáním v 18. století a jeho neúspěšným zakončením. Po pěti měsících strávených ve Francii pátráním a zjišťováním informací se její román o moc nepohnul, což na druhou stranu není tak překvapující, poněvadž nikdy nevynikala schopností psát rychle a svižně. Avšak na pozvání své agentky Jane odjíždí do Skotska, aby se zúčastnila křtu jejího malého synka, ke všemu zde mezi vřesovišti a krásnou krajinou kdysi pobýval i skutečný hrdina její připravované knihy, a tak Carrie může postupovat zpátky do minulosti a slídit po osudových rozhodnutí a krocích, které vedly k tvarování povstání jakobitů

Při cestě za Jane ji podvědomě pobřežní silnice zasypaná nánosy sněhu zavede k zřícenině hradu Slains v Cruden Bay. Od té chvíle ji ke chátrajícímu hradu cosi až magicky přitahuje, jako by tady ležel střed všeho. Společně s Jane se sem znovu vypraví a shledává ono místo stále zajímavějším. Carrie se nakonec rozhodne, hlavně po doporučení Jane, změnit hlavního hrdinu a především místo konání děje. Pobyt ve Skotsku je pro ni novým táhlem, které ji posunuje vstříc věcem, na něž nikdy nepomyslela či o nich prostě neuvažovala. Poprvé si zvolí ženu jako hlavní hrdinku, a to svoji předkyni Sophii Petersonovou, která v oné době povstání opravu žila ve Skotsku.

Carrie je novou inspirací a rozvíjející se zápletkou naprosto pohlcena. Každý večer pokračuje v příběhu Sophie, která se nachází přímo v srdci plánovaného povstání, ale také poznává sílu a bolest, jejž jí poskytuje láska k Johnu Morayovi, vojákovi a milujícímu muži. A jako by tomu osud chtěl, i Carrie ve své časové rovině prožívá rozvíjející se vztah s profesorem historie, Grahamem. 

Postupem času se však objevují poněkud děsivé okolnosti, které dávají knize naprosto jiný ráz. Carrie ve Skotsku poznává místa z knihy, které si, jak si myslela, vyfantazírovala ve své mysli, avšak každý detail sedí na svém místě jako by se celý příběh zhmotnil. Proběhlé knižní události, v nichž vystupují historicky doložené osobnosti, opravdu nalézá ve starých spisech, dokumentech či dopisech. Osudová vyústění a objevy, daleko se blížící realitě, ač si myslela, že jsou pouze romantickými výplody, se neklidně jako zimní moře bouří na ostrých skaliskách a vrhají zcela jiné světlo i na její rodinnou historii. Ačkoliv tomu Carrie nerozumí, nechápe, zcela jasně vlastní vzpomínky své předkyně Sophie. Každé slovo v knize není jejím rozhodnutím, fantazií, ale přesným popisem událostí odehrávajících se před několika staletími.

Co čeká Carrie na konci Sophiina příběhu? A jaký dopad to bude mít na její současný život i minulost její rodiny?

Skotsko bylo vždycky mou slabostí a vášní, záhadnou krajinou, v níž se skrývá odkaz dávných sil a tajemstvích. Jako by v sobě skrývalo něco přitažlivého, co mě k sobě táhlo stejně jako Carrie. A tak jsem přistupovala i k samotnému příběhu, který byl skrz na skrz prostoupen záhadami a napětím. Od prvního slova až po to poslední jsem byla naprosto pohlcena událostmi v knize, především rozuzlováním Sophiina osudu, který mne vůbec nenechával chladnou, ba mi přímo rozpaloval krev v žilách až k nevydržení. A obzvlášť jedna romanticky žalostná událost mne zavedla do infarktových hodnot. Nicméně jsem si zachovávala určitou naději a tušení...

Autorčin styl psaní a dokonale vymyšlená zápletka dohromady tvoří dílo, které se mi pořádně zakouslo do srdcového svalu a zanechalo po sobě hlubokou ránu, kterou jen tak nic nezacelí. Pro mě -bohudík. Každé odhalení si ponechávala na ten správný moment a já jen prahla po dalším. S kombinací poněkud nostalgické i tajemné obálky je kniha úchvatným úkazem, který se mi dlouho nedostal do rukou. Nečíst Zimní moře, přišla bych o něco nehmatatelně cenného.

"...pole snad leží ladem a ptáci možná na chvíli přestanou zpívat, to, co roste, třebas zahyne a v tichosti leží pod sněhem, stejně jako zimní moře nasadí tu tvář bouří, smrti a ztroskotaných nadějí... a přesto pod vlnami proudí neviditelný teplejší proud a ten, až přijde čas, s sebou přinese jaro..."

Hodnocení: 100%

Knihu zakoupíte zde.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji