Recenze: Nebezpečná maškaráda
•○•○•○•○•
Autor: Barbara CartlandPůvodní název: A Dangerous Disguise
Série: Pink collection #8
Počet stran: 155
Žánr: historický milostný román
Rok vydání v ČR: 2014
Nakladatelství: BARONET
Anotace:
Dojmy a postřehy
Ke knihám Barbary Cartland se málokdy dostávám, nevyhledávám je, spíše mám vytipované jiné autorky historických milostných romancí, k nimž se často a ráda vracím.Nicméně, řekla jsem si, že tentokráte pozměním staré známé vody a juknu se na nové neznámé kraje. Čas dláždit cestu a otevřít se novým příležitostem.
Vzhledem k rozsahu knihy jsem neočekávala nic extra, za pouhých cca 150 stran nelze příběh natolik rozvinout jako u dvakrát obsáhlejších titulů. Avšak jde o krátkou novelu, tudíž byla kniha vyhovující. Zblajzla jsem ji za pár hodin jako malinu. Děj plynul velmi rychle, první stránky se věnovaly pohřbu Olina otce a ejhle, příběh se přesunul do Londýna, kde se z čistajasna zrodila nová dívka: princezna Relola z Olténie. Ačkoliv si Ola celou nepravou identitu vymyslela, nakonec se ukázalo, že Olténie existuje i s královským rodem. Ani vévodu z Camborne se její princeznovský titul nezdál důvěryhodný, u dvora mají přehled o všech královských rodech, přestože to nedával zpočátku znát, a i já, nezasvěcený čtenář, jsem věřila jeho zájmu a neškodnému vyzvídání. Zdání klame. Nejvíce, co mne na jejich vztahu iritovalo, byla rychlá láska, která přišla jako blesk z nebe. Nejspíše stačil jediný pohled a zahučeli do svých pocitů ani nemrkli. Nevím no, mám raději takové to postupné zamilování s různými zvraty a překážkami, aby si hrdinové na konci své city uvědomili a vyznali svému protějšku. Tím lze zase odůvodnit počet stran, že... A nakonec pár slov k obálce: u tohoto žánru vždy žeru ty polonahé dvojice. U Nebezpečné maškarády tolik nejásám ani nepřicházím v úžas, avšak k danému tématu je cover obálky vyhovující.
Prostředí a doba
Autorka nás zavádí do Anglie v období 19. století za vlády královny Viktorie. Uplynulo již 50 let, kdy mladá Viktorie nastoupila na trůn, aby započala svoji dlouhou a vitální vládu ve Velké Británii, a 25 let od doby, kdy zemřel její milovaný manžel Albert, po němž stále truchlí a zachovává jeho památku. Na počest jejího výročí vlády se konají oslavy, nichž se účastní všichni významní šlechtici a královské rody Evropy. I Ola chce spatřit lidmi obdivovanou královnu, což se jí nakonec poštěstí a to doslova. Tváří v tvář.
Ola se převážně pohybovala v hotelu Imperial, Hyde parku..., později se důležitým řečištěm děje stal Buckinghamský palác a prostředí honosných bálů...
Hodnocení
Ola se mi zpočátku nezdála příliš sympatická. Přišla mi trošičku zbrklá a svévolná. Jasné, jak bylo psáno, zažívala nudné časy po celý život, proto se po nabízené příležitosti vrhla jako pes po kosti, něčím si na problémy zadělat musela, že, avšak nějak mi to nešlo do mysli. Po pár stránkách ale přišla změna a Ola i její vtah s vévodou se mi dostával více do podvědomí. Co se týče samotného vévody, to je taky kapitola sama o sobě. Pohledný, bohatý a významný šlechtic, po jehož titulu prahne kdejaká mladá svobodná dívčina v Anglii. Hon na kance, dá se říci. Teda, docela mne udivilo, že se Ola i její sexy vévoda dostali pouze k polibkům. Z knih stejného žánru je člověk zvyklý na jiné soukromé aktivity. Pravda na intimnosti času ani místa moc nebylo.
Nemohu si odpustit poznámku k vývoji Oliiné "maškarády". Přišlo mi vtipné (ač nemístné), že ji její cesta do Londýna dovedla téměř na popravní špalek. Kdyby věděla, kam povedou výmysly a snahy o vyhnání nudy, možná by si pro příště rozmyslela, co podnikne. Ačkoliv, zase by neznala vévodu... Nakonec se z její hry na princeznu stala věc prospěšná státu. Láska, humor, napětí, nebezpečí a tajná služba se vetřeli do příběhu Oly a řádně jí zamotali osud... Čtyři hvězdy si Nebezpečná maškaráda zaslouží.
Ola McNewtonová, dcera náčelníka klanu, žije poklidný život po boku svého otce v zapadlé skotské vísce, odkud nikdy nevytáhla paty. Proto se nesmírně těší na výlet do Londýna, kde mají spolu s otcem vzdát hold královně Viktorii na oslavě připomínající, že je královnou již padesát let. Když Olin otec nečekaně zemře, dívka se rozhodne plány neměnit a do Londýna dorazí pouze se svou komornou. Aby si svou první cestu opravdu užila, rozhodne se předstírat, že je balkánskou princeznou. Díky této maškarádě pronikne až do Buckinghamského paláce, kde se jí ujme pohledný vévoda z Camborne. Ola se do okouzlujícího vévody zamiluje – a vytuší, že mu také není lhostejná. Jak by mu teď ovšem mohla prozradit, že lhala o svém původu? Ola ovšem netuší, že si nebezpečně zahrává, a to, co jí zprvu připadalo jako povedený vtip, se jí málem stane osudným. V příběhu plném politických intrik, přetvářky, naděje a zklamání bude muset Ola poznat, co je to pravá láska. Dokáže svému vévodovi ještě někdy důvěřovat?
"Bylo by to snad nějaké dobrodružství, kdyby se neodhodlala riskovat?"
Legenda neumírá
Anglická spisovatelka Barbara Cartland, která zemřela roku 2000 v nedožitých úctyhodných 99 let, je jednou z nejvýznamnějších autorek 20.století, jež napsala přes 700 knih, které byly přeloženy do desítky jazyků. Dnes zaujímá místo v Guinessově knize rekordů za nejvíce napsaných knih během jednoho roku. Ve svojí tvorbě se převážně věnovala milostným historickým románům, ale napsala i 6 autobiografií, životopisy či divadelní hry. Autorka je známá za svou víru v neochvějnou lásku, která je nejdůležitější v životě hrdinů...
"Vždycky jste mi říkala, že život královské rodiny je jako zalitý v rosolu..."
Ke knihám Barbary Cartland se málokdy dostávám, nevyhledávám je, spíše mám vytipované jiné autorky historických milostných romancí, k nimž se často a ráda vracím.Nicméně, řekla jsem si, že tentokráte pozměním staré známé vody a juknu se na nové neznámé kraje. Čas dláždit cestu a otevřít se novým příležitostem.
Vzhledem k rozsahu knihy jsem neočekávala nic extra, za pouhých cca 150 stran nelze příběh natolik rozvinout jako u dvakrát obsáhlejších titulů. Avšak jde o krátkou novelu, tudíž byla kniha vyhovující. Zblajzla jsem ji za pár hodin jako malinu. Děj plynul velmi rychle, první stránky se věnovaly pohřbu Olina otce a ejhle, příběh se přesunul do Londýna, kde se z čistajasna zrodila nová dívka: princezna Relola z Olténie. Ačkoliv si Ola celou nepravou identitu vymyslela, nakonec se ukázalo, že Olténie existuje i s královským rodem. Ani vévodu z Camborne se její princeznovský titul nezdál důvěryhodný, u dvora mají přehled o všech královských rodech, přestože to nedával zpočátku znát, a i já, nezasvěcený čtenář, jsem věřila jeho zájmu a neškodnému vyzvídání. Zdání klame. Nejvíce, co mne na jejich vztahu iritovalo, byla rychlá láska, která přišla jako blesk z nebe. Nejspíše stačil jediný pohled a zahučeli do svých pocitů ani nemrkli. Nevím no, mám raději takové to postupné zamilování s různými zvraty a překážkami, aby si hrdinové na konci své city uvědomili a vyznali svému protějšku. Tím lze zase odůvodnit počet stran, že... A nakonec pár slov k obálce: u tohoto žánru vždy žeru ty polonahé dvojice. U Nebezpečné maškarády tolik nejásám ani nepřicházím v úžas, avšak k danému tématu je cover obálky vyhovující.
"Bůh nás svedl dohromady a žádný člověk nás nikdy nerozdělí, ani nám nevezme naše štěstí."
Autorka nás zavádí do Anglie v období 19. století za vlády královny Viktorie. Uplynulo již 50 let, kdy mladá Viktorie nastoupila na trůn, aby započala svoji dlouhou a vitální vládu ve Velké Británii, a 25 let od doby, kdy zemřel její milovaný manžel Albert, po němž stále truchlí a zachovává jeho památku. Na počest jejího výročí vlády se konají oslavy, nichž se účastní všichni významní šlechtici a královské rody Evropy. I Ola chce spatřit lidmi obdivovanou královnu, což se jí nakonec poštěstí a to doslova. Tváří v tvář. Ola se převážně pohybovala v hotelu Imperial, Hyde parku..., později se důležitým řečištěm děje stal Buckinghamský palác a prostředí honosných bálů...
•○•○•○•○•
Ola se mi zpočátku nezdála příliš sympatická. Přišla mi trošičku zbrklá a svévolná. Jasné, jak bylo psáno, zažívala nudné časy po celý život, proto se po nabízené příležitosti vrhla jako pes po kosti, něčím si na problémy zadělat musela, že, avšak nějak mi to nešlo do mysli. Po pár stránkách ale přišla změna a Ola i její vtah s vévodou se mi dostával více do podvědomí. Co se týče samotného vévody, to je taky kapitola sama o sobě. Pohledný, bohatý a významný šlechtic, po jehož titulu prahne kdejaká mladá svobodná dívčina v Anglii. Hon na kance, dá se říci. Teda, docela mne udivilo, že se Ola i její sexy vévoda dostali pouze k polibkům. Z knih stejného žánru je člověk zvyklý na jiné soukromé aktivity. Pravda na intimnosti času ani místa moc nebylo.
Nemohu si odpustit poznámku k vývoji Oliiné "maškarády". Přišlo mi vtipné (ač nemístné), že ji její cesta do Londýna dovedla téměř na popravní špalek. Kdyby věděla, kam povedou výmysly a snahy o vyhnání nudy, možná by si pro příště rozmyslela, co podnikne. Ačkoliv, zase by neznala vévodu... Nakonec se z její hry na princeznu stala věc prospěšná státu. Láska, humor, napětí, nebezpečí a tajná služba se vetřeli do příběhu Oly a řádně jí zamotali osud... Čtyři hvězdy si Nebezpečná maškaráda zaslouží.
4/5
Žádné komentáře:
Děkuji za pár písmenek!